Vývoj A-4 Skyhawk začal počátkem 50. let poté, co americké námořnictvo vydalo technické specifikace pro potenciálního nástupce stroje AD Skyraider. Ve firmě Douglas, tedy výrobci prověřeného Skyraideru, začali pracovat na vývoji jeho nového proudového nástupce, schopného mimo jiného nést i atomovou výzbroj.

V Douglasu nezaháleli a podařilo se jim dokončit zakázku do dvou let po jejím přijetí a vytvořili tak letoun, jež byl daleko pod nastaveným finančním stropem a zároveň daleko nad požadovanými technickými specifikacemi. První prototyp letounu Skyhawk k nebi vzlétl v červnu 1954.

Představitelé amerického námořnictva byli uchváceni schopnostmi letounu, jeho relativní jednoduchostí a snadností na údržbu a první objednávka na sériovou výrobu tak na sebe nenechala dlouho čekat. První letouny A-4 Skyhawk sjely z montážních linek v roce 1956, což je také rok jejich zařazení do výzbroje u amerického námořnictva a námořní pěchoty.

Během dokončování prací na prvních sériových kusech už v Douglasu zároveň finišovali práce na vylepšené variantě letounu s označením A-4B. Verze B mohla na rozdíl od předchozí verze nést sofistikovanější výzbroj, jako například střely vzduch-vzduch AIM-9B Sidewinder a také protipozemní AGM-12 Bullpup.

Celkově bylo vyrobeno skoro tři tisíce letounů A-4 Skyhawk, které se zúčastnily mnoha konfliktů, od libanonské krize v roce 1958, přes válku ve Vietnamu v 60. letech, až po válku o Falklandy na argentinské straně. Skyhawky sloužily bezmála padesát let, než byly na přelomu tisíciletí vyřazeny z výzbroje. I dnes ale mají letouny A-4 omezené využití při cvičných vzdušných soubojích, kdy hrají roli například letounů MiG-17.