Model rozptylu a absorpce slunečního světla se změnil. Nejprve jsme vylepšili spektrální model absorpce světla. Dříve vzduch rozptyloval světlo s přihlédnutím k Rayleighovu a Mieho rozptylu, ale ve zjednodušeném modelu. Nová verze využívá rafinované spektrální modelování, které přesněji reprodukuje odstíny oblohy za různých podmínek.

Hra nyní bude mít ozonovou vrstvu. Během dne je obloha na naší planetě modrá hlavně díky Rayleighovu rozptylu; při východu a západu slunce zůstává atmosféra modrá kvůli vlastnosti ozonu absorbovat specifickou vlnovou délku ve spektru slunečního světla. Absorpce ozónu navíc při východu a západu slunce vykresluje vyšší mraky oranžově a růžově.

Nejvýraznějším zlepšením jsou změny oblačnosti. Dříve jsme používali pouze jednu relativně tenkou vrstvu mraků a museli jsme si vybrat, kam ji umístíme v každé bitvě. Nyní modelujeme troposférické mraky ve výškách od stovek metrů do patnácti kilometrů a ve hře mohou být současně různé typy mraků. Mraky se liší morfologickým typem - implementovali jsme všechny typy mraků, s výjimkou těch nejexotičtějších a nejvzácnějších. Ve hře jsou nyní představeny oblaky cumulus, stratus, altocumulus, stratocumulus, altostratus, cumulonimbus a cirrus a na obloze War Thunderu se mohou současně vyskytovat všechny typy mraků, v závislosti na nastavení počasí pro každou bitvu.

Sluneční světlo, rozptýlené a pohlcené mraky a atmosférou, činí oblohu krásnou a rozmanitou. V závislosti na hustotě mraku se barva osvětlení mění také v jeho různých částech, od světle průsvitného bílého oparu až po tmavě šedý bouřkový mrak. Pro osvětlení mraků aproximujeme uvnitř něj vnitřní vícenásobný rozptyl světla ze slunce a oblohy. Každý mrak se ve skutečnosti stává zdrojem světla, zatímco struktura samotného mraku se stává viditelnou, oko může jasně vidět nehomogenitu každého různého mraku. Všechny mraky osvětlují a zastiňují okolní, a vzniká tak obraz hluboké a objemné zamračené oblohy.

Malebné světelné sloupy („God rays“) nebo paprsky slunečního světla jasně odlišitelné od stinného pozadí mraků se nazývají krepuskulární paprsky. Tento efekt vzniká v Dagor Engine 6.0 automaticky, protože modelujeme osvětlení s dostatečnou úrovní detailů. Spolu s krepuskulárními paprsky se ve hře objevují také antikrepuskulární paprsky, které jsou obzvláště viditelné při létání ve výšce ze strany slunce v mlhavém počasí. Tyto efekty se ve hře objeví díky vlastnosti mraků, které částečně propouštějí sluneční světlo a vrhají stín nejen na zem a na sebe, ale také na „vzduch“ v celé atmosféře.

Mlha a opar jsou nyní plnohodnotnými částmi atmosféry. V nové verzi našeho grafického enginu je mlha modelována pomocí stejných algoritmů, které vytvářejí mraky a atmosféru. Díky tomu bude mlha méně homogenní a správně rozptýlená.

Stručně řečeno, hra má svou vlastní atmosféru! Tento sofistikovaný matematický model nám umožňuje simulovat vizuálně přesné účinky oblohy, mraků, rozptylu slunečního světla v jakékoli výšce a v každém bodě naší planety.

Nejen naší planety! Můžeme například jednoduše simulovat západ slunce na Marsu - nastavením parametrů hustoty a tloušťky atmosféry, povahy ozonové vrstvy a velikosti planety. Atmosféra Marsu je velmi řídká a západ slunce se projevuje modrou barvou, protože Rayleighův rozptyl jednoduše nemá čas absorbovat modré světlo, je zde velmi málo ozónu a kvůli absenci magnetického pole je ten rovnoměrně rozložen v atmosféře rudé planety. Kromě toho zde není žádná vodní pára, místo toho neustále zuří prachové bouře. Porovnejte naši verzi s obrázky z „Curiosity roveru“ - vypadají docela podobně, ne?