V březnu 1949 spustila firma North American z vlastní iniciativy vývoj nového proudového záchytného stroje inspirovaného již existujícím F-86 Sabre. Výsledkem byl první jednomístný záchytný letoun s neřízenými střelami v kombinaci s komplexním zbraňovým řízeným systémem místo konvenční hlavňové výzbroje. Již v dubnu se projektu dostalo oficiální podpory nejvyšších vojenských kruhů a začal tak paralelní vývoj sériové verze.

Smlouva o dodávkách byla podepsána v říjnu a první prototyp s označením YF-95 vzlétl poprvé v prosinci 1949. Vývoj YF-95 počátkem 50. let zásadně urychlily sovětské jaderné testy a následný konflikt v Koreji. Problémy se mu stejně nevyhnuly a první stroje tak dorazily k jednotkám až v březnu 1951. Během toho dostal letoun označení F-86D a neoficiální přezdívku “Sabre Dog”.

V lednu 1953 dorazila do společnosti North American poptávka od Italů na vývoj dvojmístné verze F-86D vyzbrojené kanóny. Protože ale byla předpokládaná cena moc vysoká, rozhodli se nakonec pro původní konstrukci, ale s kanónovou výzbrojí a zjednodušeným systémem řízení střelby. Tato exportní verze dostala označení F-86K.

Původně byl F-86K vyráběn jen ve Spojených státech, ale později se licenčně vyráběl i v italském Fiatu. F-86K byl zařazen do výzbroje italských vzdušných sil v roce 1955 a sloužil i v mnoha dalších zemích včetně Francie, Západního Německa, Nizozemí, Norska, Hondurasu a Venezuely. Celkem bylo vyrobeno přibližně 340 letounů verze F-86K z celkových 2800 vyrobených "Sabre Dogů". Většina strojů F-86K byla vyřazena koncem 60. let a ty zbylé pak v průběhu let 70.